Zapomenutá dramata: dva mrtví u Kněžské brány, vrah se našel až po roce
Žatec – Kněžskou bránu v Žatci zná asi každý obyvatel města. V pondělí po svatém Valentýnu v roce 1591 to ale v jejím těsném okolí nebyl zrovna den plný velké romantické lásky. „Léta Páně 1591 den po svatém Valentinu ke druhé hodině na noc byl zamordován Jan Pláteník v ouvoze přímo pod Kněžskou branou. Jeho manželku také utloukli,“ popisuje jedna z nejstarších dochovaných kronik města Žatce.
Když ho kat z sucha stáhl…
Pachatel hrůzného činu nebyl delší dobu znám. Původně za tento mord byl sice „vzat nějaký Jiřík Hlaváček, poddaný pána z Velemyšlevsi“, jak uvádí kronika, ale ten se ke skutku nikdy nepřiznal, ačkoli prošel několikerým mučením v rámci tehdy uplatňovaného útrpného práva. Až když uběhl více než rok, podařilo se zřejmě přece jen pravého pachatele najít – alespoň by se tak dalo usuzovat z barvitého líčení stejné kroniky. „Matěj Čecháček za příčinou krádeže byl vzat do vězení. Když pak byl tázán outrpným právem, nechtěl se nic znáti kromě té krádeže, a to ještě dosti málo. Až teprve na druhý den, když ho kat z sucha stáhl (natáhl na skřipec, pozn. red.), vyznal ze z 25 mordův, mezi nimiž jest zabil Jana Pláteníka v ouvoze, jeho manželku, později také jejich žateckého souseda Jana Frejičíka, člověka nevidomého, kterému s kumpány podřezal hrdlo a do hnoje ho zakopali,“ popisuje kronika. Matěj Čecháček, označovaný také jako Matěj Čech, skončil v rukou kata. „Za ty hrozné skutky, co provedl, jest nejprve kleštěmi trhán, potom mu v kole hnáty lámali, nakonec ho kat na šibenici pověsil,“ zapsal kronikář.
Otec zabil dvě své malé děti, pak i sebe
Ve stejném století a i skoro ve stejné lokalitě se děly i další tragédie – tahle byla zřejmě ovlivněna nějakou náhle propuknuvší duševní chorobou. „Léta Páně 1562 ve středu po květné neděli Petr Klatovský, soused na Púšťadlech, dvou svých vlastních dítek zamordoval. Jednoho asi v šesti letech, druhého ještě v kolébce. Většího nožem zbodl a menšího sekyrou do hlavy udeřil,“ líčí kronika. Pachatel hrůzného činu potom bodl nožem i sám sebe a na následky tohoto zranění zemřel o tři dny později v městském vězení, kam byl umístěn po svém krvavém zločinu. Púšťadla jsou jen malý kousíček od Kněžské brány, byla tak nazývána čtvrť domků chudších lidí zhruba v oblasti svahu pod dnešním pivovarem.
Po velikonoční vraždě následovala rychlá poprava
Na Velikonoce jen o čtyři roky později se odehrála zlá vražda v Mlynářích (to je oblast východně od centra města poblíž řeky, zhruba v okolí dnešního Liďáku, pozn. red.). O motivech se dá jen spekulovat, mohly to být sousedské spory, anebo například zuřivost vyvolaná žárlivostí. „Kovář Daniel Žatečka v Mlynářích na Bílou sobotu vešel k sousedě své Kateřině Slezákové a nožem ji zbodl až do smrti,“ píše stručně kronika. Nebohá žena hned o Velikonocích zemřela, pachatel byl sťat mečem dva týdny po svém vražedném útoku.
Mnoho jiných toho léta se skurvilo…
Kronika popisuje nejen nejhrůznější trestné činy své doby, ale také například různá další pochybení obyvatel města, přestupky smrtelníků proti tehdy uplatňované křesťanské morálce. „Mariána z Mlynář, dcera Bartoloměje Mlynáře, vzata do vězení byla, protože jest se s nějakým smetiprachem skurvila, ač majíce muže svého. Téhož léta i mnoho jiných se skurvilo, jako Vaňková s tovaryšem, Zlata Krabička s Václavem, Pavla, Hluchých dcera, s Polákem…“ vypočítává některé prohřešky kronika v zápisech o roce 1588. Mariána tehdy nakonec byla vypovězena z města. Kolik papíru by na tyto věci asi potřebovali kronikáři dnes…
Přiletělo několik set čápů – co chtěl Pán Bůh vzkázat, to ví jen on sám…
Citace a další zajímavosti kolem nejstarších žateckých kronik přináší útlá knížka s názvem Paměti města Žatce, kterou napsala historička a spisovatelka Marie Tošnerová a v roce 1996 ji společně vydaly město Žatec a Polánkovo muzeum Žatec. Publikace obsahuje záznamy učiněné od roku 1527 do roku 1609, avšak nedochovaly se všechny roky z tohoto období, ale jen zhruba pětatřicet z nich s nepravidelnými „rozestupy“. Popis hrůzných kriminálních činů nebo dalších prohřešků obsahuje značná část textu, jinak se kronikáři věnovali často také tehdejším politickým a svátečním událostem, například návštěvě krále nebo jiných šlechticů z Prahy ve městě, nakupování statků nebo rovnou celých vesnic v okolí do majetku bohatších žateckých pánů a podobně. Nechybí dokonce ani jedna zajímavá zmínka o přírodě v okolním regionu z roku 1592. „Ve čtvrtek po svatém Bartoloměji přiletělo do Kadaně mnoho houfův velikých čápův, takže několik set jich býti muselo. Za dobrou chvíli nad městem velice se točili a potomně zase pryč odtud odletěli. To, co by se skrze ně vyznamenávalo, sám Pán Bůh věděti ráčí,“ napsal písař. Kdyby čápové měli být posly dobrých zpráv, škoda že se o rok dříve nezastavili u Kněžské brány; třeba by se zlé události podařilo nějak odvrátit.
(na snímku nahoře: Kněžská brána v Žatci, historický obrázek, foto Aukro.cz)
ČTĚTE TAKÉ: Zapomenutá dramata: dvacet lidí se utopilo mezi ledovými krami na Ohři v Košticích
