Zapomenutá dramata: hospodská rvačka v Kozlech přerostla v krvavé šílenství. Jeden z aktérů byl popraven
Lounsko – V létě roku 1616 mezi kopečky Středohoří bylo pořádné horko. Chasníci a děvečky celé dny dřeli na slunci na polích a není divu, že se těšili, jak se osvěží a odpočinou si na tradiční nedělní tancovačce. Krčmář v Kozlech narazil sud, hudci hráli, mládenci a děvčata tančili, všichni se dobře bavili a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se tahle neděle měla jakkoli pokazit.
Přijeli páni na koních a s nimi dusno
Jenže pak na koních přijeli na zábavu hosté: zemani ze sousedních vesnic, dnes by se říkalo majitelé pozemků, tehdy jim vesničané říkali páni. „Páni“ se zprvu bavili normálně, ale pak vypili pár piv, začali provokovat a zřejmě i kvůli alkoholovému opojení předvádět panské manýry. „Pan Hrobčický usedl na koně, vjel s ním mezi tanečníky, schválně ho píchal do stehen, aby kůň rozhazoval kolem sebe zadníma nohama,“ popisují počátek problémů Přemysl Liška a Harald Seyrl v knížce Mordy a jiná lotrovství. Hrobčický údajně předváděl, že s koněm jakoby také tancuje, zároveň však určitě dobře věděl, že rozhazování kopyty je velmi nebezpečné pro ostatní tanečníky a může je velmi těžce zranit. Však také všichni tanečníci hned utekli „z parketu“ a drželi se od koně dál.
Tancuj vedle koně!
Pánům to ale jako skvělé pobavení nestačilo a druhý z návštěvníků, Adam Charvát, nutil účastníky zábavy, aby se opět vrátili „na plac“. Spolu s Hrobčickým nejprve vyzývali ženy, ať jdou s nimi tančit, dámy ale utíkaly. Pak zemané přitvrdili. „Adam vzal Severýna za vlasy a musil vedle koně tancovati, potom vzal Václava rovněž za vlasy a přitáhl ho vedle koně a musil i on tam tancovati,“ cituje knížka historické záznamy.
Zaplaťte a zmizte. A pak už přišla rána pěstí
Povýšenecké a nebezpečné chování „pánů“ se chasníkům přestalo líbit, zmiňovaný Severýn řekl Charvátovi něco ve smyslu, kdybychom použili dnešní jazyk, ať zaplatí za pivo a vypadnou. Uslyšel to jakýsi nejmenovaný panský služebník, za drzá slova dal Severýnovi pěstí a začala mela. Létaly kameny, někdo vytáhl kord, objevily se první krvavé šrámy, vesničané se ale semkli a vyhnali tři pány ze zábavy. Do této chvíle šlo pořád ještě o „nevinnou“ hospodskou fackovačku, nikdo neutrpěl větší zranění, horké hlavy by za chvíli vychladly a událost nemusela mít žádné vážnější následky.
Mstitelé se rozhodli vrátit
Jenže pánové, kteří před přesilou ujeli na koních, si kousek za vesnicí řekli, že takovou potupu přece nemohou strpět. Adam Charvát si vzal ve svém statku ručnici, spolu s ním jel i jeho bratr a zmiňovaný Hrobčický. Trojice „mstitelů“ se po pár minutách vracela zpět. Alkohol a vztek pořád úřadovaly, zpráva o návratu se roznesla, vesničané čekali v houfu. Začaly znovu létat kameny, Adam Charvát po jednom z přesných zásahů spadl z koně. Severýn ho zvedl a spolu s krčmářem Bartoněm ho odváděli na další jednání k rychtářovi.
Po ráně sekerou Charvát zemřel
Charvát podle záznamů už nekladl odpor, zřejmě byl otřesený po zásahu kamenem a pádu z koně. Jenže pak se na scéně objevil rozlícený Martin Bočkaj, mlynář ze Želenic, a podle svědků dvakrát nebo třikrát udeřil Adama Charváta sekerou do hlavy a hřbetu. V dalších ranách mu už vesničané zabránili, ale těžce zraněný Adam Charvát zanedlouho zemřel.
Po mučení padly rozsudky
Tragická událost měla dohru na lounské radnici. Dvacet vesničanů místo příjemného uvolnění na nedělní tancovačce putovalo do šatlavy. Soudci je několik dnů vyslýchali i s pomocí útrpného práva, tedy na mučidlech, což bylo tehdy obvyklé. Nakonec ale posoudili případ poměrně spravedlivě: odsouzen byl jenom Martin Bočkaj, a to za vraždu člověka, který v době útoku už byl bezbranný. Popraven byl mečem hned pár dní po rozsudku. Zbylí sedláci byli propuštěni, protože soud uznal i to, že velkou míru viny na vzniku incidentu měli žalující „páni“ – tím, že nepříjemnou situaci a konflikt sami vyprovokovali.
(ilustrační foto nahoře: pixabay.com)
