Zapomenutá dramata: Štěpán z peruckých lesů několikrát vyloupil zámek v Pátku. Roztrhali ho v ohni a zlámali mu kosti
Lounsko – Štěpán Svata měl hezké příjmení, ale žádný svatoušek to nebyl. V roce 1595 stanul před soudním tribunálem v Lounech. Patřil k partě, která sídlila v lesích v oblasti kolem Peruce a Hřivčic a přepadávala, koho potkala. Podle úředních záznamů té doby čtyřikrát vyloupili zámek v Pátku, útočili na povozy na cestách, vykrádali mlýny i krčmy. „Po tři léta jsme společně loupili a lidi palicemi ubíjeli,“ doznal se ostatně i samotný Štěpán.
Před řáděním těchto lapků se tehdy třásli obyvatelé v mnoha okolních vesnicích – kromě Pátku Štěpán Svata pravidelně bez pozvání „navštěvoval“ i Stradonice, Peruc a další místa. Kradl v podstatě všechno, na co narazil: žito, nářadí, ložní prádlo, cínové nádobí. Ze zámku v Pátku sebrala parta truhly s penězi určenými pro sirotky.
Rozpálené kleště, přerážené hnáty...
Štěpán Svata byl v Lounech souzen a vyslýchán podle tehdy platného a často využívaného útrpného práva. U soudců mu nejvíc přitížila jeho výpověď o tom, že byl součástí organizované bandy loupežníků a že kromě krádeží občas přepadené lidi i zabíjeli. Na popravišti ovšem skončil sám a podle historika a publicisty Pavla Toufara není jisté, zda si část svých historek o hordě banditů nevymyslel nebo nepřibarvil. Nikdo jiný s ním totiž souzen nebyl. Doložené krádeže a spojitost s jeho osobou ale i tak stačily na vynesení velmi krutého trestu, který ovšem v té době nebyl vnímaný jako nic neobvyklého. „Štěpán Svata byl pro výstrahu všem, kdo by snad chtěli jeho zlodějské a lupičské činy opakovat, trhán v ohni rozpálenými kleštěmi, poté byl lámán kolem a nakonec s hnáty přeráženými také do kola vpleten,“ popisuje Pavel Toufar ve své knížce Lotrasové, chmatáci a další darebáci.
Konec zařídili četníci
Loupežníci v českých zemích řádili stovky let, přibližně od roku 1200 až do druhé poloviny 19. století. Potom už jejich sdružování a násilnostem udělal přítrž rozvoj měst, moderní ekonomiky a dopravy, úbytek odlehlých míst a rozsáhlých lesních ploch, kde se mohli skrývat, a především vznik kvalitativně nových bezpečnostních sborů – četnictva, předchůdců dnešní policie.
