Vroucně jsme pěli, maminka zkoumala rozedrané děti, nikdy nezapomenu. Vánoce v Lounech a Žatci před mnoha desítkami let
Louny, Žatec – Jaroslav Hilbert napsal přibližně dvacet her, které uvedlo Národní divadlo, stál u vzniku Svazu českých spisovatelů, pracoval také jako novinář – fejetonista. Narodil se v Lounech, a když mu bylo kolem padesátky, vzpomínal na dětství ve městě takto:
„Jak blížila se zima, již tak někdy v říjnu to počalo. Na školách se oznamovalo, že chudé děti, které chtějí býti o Vánocích ošaceny a obdarovány, mají se odpoledne od té a té hodiny dostaviti k paní Karolíně Hilbertové na náměstí. Ale všecky chudé matky ve městě to již i tak samy věděly a znaly cestu k nám. A teď přicházela procesí: ta žena s třemi dětmi, ta s pěti, ta snad jich ještě více přivlekla. A s každou matka si promluvila a pak poklekla a rozedrané dítě jedno po druhém prozkoumala, změřila, zapsala, aby šatečky padly, botičky byly dobře, náručníčky hřály a její srdce mělo pokoj,“ popisoval předvánoční atmosféru v Lounech v době svého dětství a mládí v knížce fejetonů Dům na náměstí, která vyšla v roce 1922.
Armáda šikovných dam
Po měření nastoupila armáda šikovných dam s nůžkami, krejčovskými metry, nitěmi a dalšími pomůckami „a pak se u nás celé dny a týdny šilo, stříhalo, rovnalo a připravovalo“, líčí dál Jaroslav Hilbert. Pocházel ze vzdělané a bohaté rodiny, otec byl advokát a starosta, bratr významný architekt, který dostavěl katedrálu sv. Víta v Praze. Hilbertovi byli zámožní, ale rozhodně ne lakomí; před Vánoci pravidelně mysleli na své spoluobčany a pořádali pro ně různé dobročinné aktivity.
Stovky vánoček pro chudé
Kromě šití oblečků pro chudé děti z Loun a okolí se do charity zapojovali i další řemeslníci z města. „Chodil k nám pan Valtera, majitel mlýna a cukrovaru. S otcem se sice neměl příliš rád, ale dobročinné podniky mé matky vždy podporoval. Dodal několik set vánoček a Štědrý večer chudých, pořádaný v sále Na Valích, byl pak svátkem i pro nás,“ dodává Jaroslav Hilbert. „Nezapomenu nikdy na ty vánoční písně, jež jsme tak vroucně pěli, na pana děkana, jenž tak hezky mluvil,“ vzpomínal na zážitky z Loun dramatik, který zemřel v Praze v roce 1936.
Jehličnan v Žatci stával přímo před radnicí
Dobročinnost v době kolem vánočních svátků měla silnou tradici i o pár desetiletí později, v době kolem roku 1950. Například v Žatci na náměstí se pravidelně stavěl vysoký vánoční strom, tehdy se mu říkalo také strom republiky. Ale pozor – nestál u lékárny na okraji náměstí jako dnes, ale chlapi ho tenkrát vztyčovali na ploše přímo před radnicí. Zhruba tam, kde bývá nyní zimní kluziště, anebo letní pódium pro Dočesnou. Hned pod stromem se lidé scházeli, v adventních dnech tam probíhal občasný kulturní program, a také dobročinné lidové slavnosti.
Sbírky pro děti, ale i pro vojáky na stráži hranic
„Slavnosti s názvem Vánoční strom republiky byly v Žatci zahájeny 16. prosince 1950. Byla to radostná akce s veselým programem pro děti. Mezi lidmi probíhaly sbírky pro péči o mládež, ošacovací a stravovací akce dětem, pro různé ústavy a zařízení pro děti,“ napsal tehdejší kronikář města František Bureš. A dárci v této poválečné době, kdy se v propagandě hodně bojovalo s kapitalisty a střežily se západní hranice, kromě dětí mysleli také na vojáky. I pro ně probíhaly v Žatci sbírky. Lidé jim ovšem neposílali sladkosti ani hračky jako dětem, ale vojáci na stráži dostávali dopisy, knihy a balíčky cigaret. Snad i pro ně pak byly sváteční dny ve službě alespoň trochu příjemnější.
(ilustrační foto nahoře: pixabay.com)
ČTĚTE TAKÉ: Zapomenutá dramata: tragická hádka katů v Žatci skončila smrtí dvou mužů
ČTĚTE TAKÉ: Nová neobvyklá ozdoba v Žatci: obří adventní věnec za 200 tisíc korun
