Byl jsem jediný, kdo ve filmu Zátopka předběhl, směje se Petr ze Žatce. Zahrál si v nejlepším snímku roku o slavném sportovci
Žatec, ČR – Film Zátopek o fenomenálním běžci v československých barvách, jehož některé výkony dosud nikdo na světě nepřekonal, posbíral na sobotním vyhlášení Českých lvů sedm sošek a stal se i nejlepším filmem roku. V hlavních rolích září Václav Neužil a Martha Issová, nicméně běžec v roli belgického olympijského závodníka a velkého Zátopkova soupeře Gastona Reiffa se také rozhodně neztratil. Perfektně ho ztvárnil Petr Kořán ze Žatce (39), který je voják z povolání, ve volném čase rád sportuje a v uměleckém světě to byla jeho první filmová zkušenost. „Vlastně jsem byl jediný z mnoha závodníků, kdo ve filmovém příběhu Zátopka dokázal předběhnout, to je určitě slušný výkon,“ směje se Petr Kořán. „Režisér to tak chtěl, protože v roce 1948 na olympiádě v Londýně se to skutečně stalo,“ říká Petr, který zážitky z natáčení ochotně popsal pro naši redakci.
Z běžecké ligy armády až do filmu o Emilu Zátopkovi
Petr slouží v armádě jako kryptografický pracovník, je vášnivý sportovec a pravidelně závodí i v Běžecké lize Armády ČR. Právě odtamtud ho jeden z jeho kamarádů nasměroval na cestu, která vedla až na filmové plátno k „Zátopkovi“. „Bylo to v roce 2019. Film se tehdy začal točit a jeden můj kamarád z běžecké ligy mi napsal, že tam hledají lidi do rolí běžců a ať se přihlásím, že jich potřebují víc a že se tam budu třeba hodit,“ vzpomíná Petr Kořán. „Napsal jsem tedy filmové produkci, poslal jim i svoji fotku, popsal také, jak dlouho už běhám a jaké tratě atd. Po nějaké době se mi ozvali, ať se přijedu ukázat režisérovi osobně. Jel jsem tedy do Prahy na setkání s režisérem Davidem Ondříčkem, vedli jsme rozhovor o běhu, o Emilu Zátopkovi… David si mě pak vyfotil a já jel zase domů. Za pár dní mi ale zavolali, že mě berou, měl jsem velkou radost. Po nějaké době jsme s ostatními kluky, kteří se mnou běhali ve filmu, měli takový menší filmový trénink ,nanečisto´ na stadionu Evžena Rošického v Praze. Pak už následovala na Barrandově v ateliérech zkouška dobového oblečení a treter,“ říká žatecký běžec.
Petr točil scény z vrcholných závodů na olympiádách
Filmaři mu potom dali staré dobové tretry s sebou domů a s nimi i úkol, ať v nich ještě před natáčením občas potrénuje doma v Žatci, aby si na ně zvykl. Hlavní Petrovo natáčení potom proběhlo v Brně na stadionu Za Lužánkami. „Strávil jsem tam celkem tři dny v srpnu a v září 2019. Natáčeli jsme scény, evokující vrcholné běžecké závody na olympiádách v Londýně a v Helsinkách v letech 1948 a 1952,“ popisuje Petr.
Potřebovali jsme déšť jako v Londýně, ale v Brně pražilo slunce…
Jaké momenty z natáčení ho zaujaly nejvíc? „Bylo jich samozřejmě hodně. Líbila se mi skvělá atmosféra v týmu mezi umělci. Všichni byli kamarádští, nikdo se nad nikoho nepovyšoval, chovali se skvěle i k nám amatérům bez hereckých zkušeností. Třeba režisér hned na začátku všem nabídl tykání, s Václavem Neužilem v roli Emila Zátopka jsme měli taky perfektní přátelské vztahy. Co si ještě pamatuji – já už normálně od přírody mám i tak méně vlasů, ale pro film mi plešku na hlavě maskéři ještě více vylepšili. Prý proto, abych byl ještě lépe podobnější belgickému atletovi. Po městě v civilu jsem pak radši chodil s kšiltovkou,“ směje se Petr. Hodně záběrů se podle něj opakovalo a přetáčelo stále znovu a znovu, dokud nebyl režisér spokojen. Problém byl i v tom, že na olympiádě v Londýně při skutečném souboji Zátopka a Reiffa bylo zataženo, lilo jako z konve, ale v Brně při natáčení filmu v srpnu pražilo slunce jako blázen. „Takže jsme v tom vedru lítali po dráze, točili scény pořád dokola a nad námi pršela z takových vysokých sprch studená voda od hasičů s technikou stojících mimo záběr, kteří pro film simulovali déšť,“ vysvětlil Petr.
Film viděl i s kamarádkou, která běžela maratón na olympiádě
Dobré vztahy se členy štábu pokračovaly i po dokončení snímku. „Byli jsme všichni pozvaní na slavnostní pražskou předpremiéru filmu, takže jsme ho viděli ještě před jeho uvedením pro veřejnost. Snímek jsem pak ještě znovu viděl také na MFF v Karlových Varech s kamarádkou, běžkyní Ivanou Sekyrovou, která reprezentovala ČR v roce 2012 na olympiádě v Londýně. Běžela tam maratón a i dnes stále běhá pořád velmi slušně,“ říká žatecký běžec. Sobotního vyhlášení Českých lvů v Praze se nyní už osobně neúčastnil, ale sledoval přenos v televizi. „Z úspěchu filmu mám samozřejmě velkou radost, jsem rád, že se dílo povedlo, že se lidem i odborníkům líbí a že jsem se na něm mohl i já podílet,“ říká.
Když přijde nabídka do filmu Zátopek 2, vezmu ji, směje se Petr
Je to sportovec tělem i duší, kromě vytrvalostního běhu se věnuje také cyklistice, plavání, v mladším věku hrával i florbal, hokejbal či halový fotbal, teď ho v poslední době trochu limituje zranění. Zahrál by si ještě někdy rád ve filmu? Bavilo ho to? „Proč ne? Byla to dobrá parta lidí a zajímavá zkušenost. Když se třeba někdy jednou bude točit film Zátopek 2 a já dostanu nabídku, pak kdoví – rád ji využiji,“ vtipkuje s nadsázkou Petr Kořán.
(na snímcích: Petr Kořán s Václavem Neužilem a Marthou Issovou, kteří ve filmu hráli dvě hlavní role, dále památný okamžik – vítězství jediného z běžců, který ve filmu dokázal Emila Zátopka porazit, a focení s kamarády v rolích běžců při předpremiéře filmu. Úplně dole je Petr v civilu během svého pravidelného tréninku v okolí Žatce letos v únoru. Foto archiv Petra Kořána /5/ a Libor Želinský /1/. )
