Zapomenutá dramata: Roztrhané šaty, celá od bahna, vlasy plné chrastí. Ale přežila jsem, děkuji Bohu. Lidé vzpomínali na katastrofu na Blšance
Podbořansko, Žatecko – Hostinský Karel Linhart z obce Velká Holedeč ukončil týdenní každovečerní „šichtu“ v restauraci a šel si lehnout. Po běhání s půllitry a věčném křiku hostů se už v neděli večer těšil na odpočinek a ticho ve své ložnici. Jenže pak začalo peklo. „Voda se přihnala uprostřed noci, většina lidí byla v tvrdém spánku. Hostinský Linhart se probudil, když voda v místnosti mu stála již po pás. Vzbudiv rychle manželku, snažili se utéci. Voda stoupala neuvěřitelně rychle,“ popisuje dramatické události z Holedeče na Žatecku týdeník s názvem Ohlas od Nežárky, regionální týdeník vydávaný na konci 19. století v Jindřichově Hradci. Noviny reagují na povodeň, která se strhla v okolí říčky Blšanky, tehdy nazývané Zlatý potok, v květnu 1872. Byla to zdrcující událost s velmi vysokým počtem obětí a obrovskými škodami. V květnu a červnu o ní tehdy informovalo velmi mnoho novin jak v Čechách (tehdejším Rakousku-Uhersku), tak i v mnoha jiných evropských zemích, a dokonce i v USA.
Otec se probudil, když voda postelí cloumala
Přes pokoje už nešlo procházet, voda velmi rychle stoupala, ale manželé Linhartovi podle líčení uvedené redakce vylezli na střechu vlašským komínem a díky tomu nakonec zachránili holé životy. Voda v hlavní vlně podle svědectví kulminovala asi ve tři hodiny v noci a potom už začala zase mírně opadat. Povodeň zasáhla několik desítek obcí v okolí Blšanky, Střely a Berounky, a kdo se včas nedostal na půdu či na střechu, anebo jeho stavení bylo příliš nízké, bohužel se utopil. Týdeník zmiňuje například tragický osud rodiny Kultscherových rovněž z Holedeče. „Otec se probudil, když voda už postelí jeho cloumala. Viděv hrozné nebezpečí, volal na své dítky v postýlce opodál ležící, aby nevstávaly a nehýbaly se, než přijde. Vystrašené děti však neuposlechly, překotily se přes postýlku a utonuly v komůrce. Otec se musel na smrt svých dětí jen nečinně dívati, nedokázal tak rychle se k nim dostat a k pomoci přispěti,“ uváděl novinový článek. Podobných hrozných případů byly v zasažených obcích stovky.
Omdlévali jsme a prosili za odpuštění
Noviny s názvem Posel, vydávané v Praze, popsaly příběh rodiny krejčího Vaničky (podle některých jiných zdrojů Vaníčka nebo také Wanitschka, pozn. aut.), který bydlel v Libořicích. Redakci poskytl svědectví sám krejčí, kterému se podařilo zkázu přežít. „Ta hrozná voda nás přepadla o dvanácté v noci v nejlepším spaní. Nikde nebylo spasení, nikde nebylo pomoci. Všichni jsme se rozkřičeli a sběhli se do jedné světnice, ale strašná voda měla obrovskou sílu a okamžitě vylámala všecka okna a dveře, hned jsme byli všickni až po krk ve vodě,“ popisoval krejčí. „Ubohá moje žena vystoupila na rám okna, vdaná dcera Matilda na druhé. Voda pořád stoupala. Ze stropu visel hřeb, kam jsem věšíval krejčovskou práci, teď nám byl nějakou dobu prospěšný. Drželi jsme se ho, voda stoupala, pořád nám šla až ke krku. Bylo to dlouhé, již nebylo na život ani pomyšlení, omdlévali jsme, poroučeli jsme se k Pánu Bohu a prosili za odpuštění. Pak po dlouhé době voda začala opadávat, viděl jsem nejprve hořejší tabule od oken, pak jsem pozvolna mohl nohou na podlahu dosáhnuti. Když voda opadla, lidi zvenku na nás volali, ale my se nemohli ozvati, neboť jsme byli polomrtví. Pak nás vytáhli skoro nahé ven a dali nám šaty,“ vyprávěl krejčí. Při hrůzných okamžicích v domě zahynula jeho manželka a také vnuk Václav. Dvě dcery – Matilda a Josefa – tragédii spolu s otcem přežily.
Zbědovaný vysílený kůň ve stáji nebyl schopen pohybu
Ochromeni zkázou byli nejen lidé, ale také domácí zvířata. Koně, krávy, slepice, králíci, psi, kočky a další tvorové umírali po tisících. Prožívání zvířat popisuje jedno z dalších svědectví od dívky, v době tragédie čerstvě dospělé, která prožila osudnou noc také v Holedeči. „Bylo mi tehdy 19 let, už skoro v plné síle svého života, jinak bych nemohla tu strašnou noc asi přežít. Voda nás přepadla před půlnocí, hrozně rychle stoupala, místnosti byly zatopené až po strop. Lidé, kteří to dokázali, se shromáždili na půdě. Snažila jsem se ještě dostat do stáje, abych odvázala dobytek. Tam bylo již tolik vody, že dobytek stál předníma nohama na vyvýšených korytech a vystrkoval hlavy do výšky, aby se neutopil. S velkým úsilím se mi podařilo odvázat jednoho koně. Vyšvihla jsem se na jeho hřbet a snažila se dostat zvíře i sebe na dvůr. Ale kůň byl v šoku a tolik vystrašený a vyčerpaný, že se ani nepohnul z místa,“ vyprávěla tato žena už po letech své vzpomínky na hrozivou noc. Její svědectví bylo publikováno ve sborníku Vlastivěda okresu Žatec vydaném v roce 1904. „Zachránila jsem se s roztrhanými šaty, prochladlá, celá od bahna, vlasy plné chrastí a řas. Po mé záchraně následovala vleklá nemoc, ale děkuji Bohu za holý život. Před naším domem bylo tolik naplavených trosek, že jsme museli mnoho dní používat ke vstupu a výstupu štítové okno. Celé následné léto nebyl náš dům obyvatelný,“ vzpomínala.
Tisíciletá voda na Berounce
Tragédie v povodí Blšanky, Střely a Berounky se odehrála 25. května 1872. Při bleskové povodni v obcích u všech tří toků přišlo o život podle Wikipedie 337 lidí. Jenom ve vesnicích podél Blšanky zahynulo přibližně 240 obyvatel, nejvíce postižená z hlediska počtu obětí byla Holedeč, kde kvůli katastrofě zemřelo 43 lidí. Na Berounce tehdy dosáhla hladina úrovně tisícileté vody a od té doby tato hodnota nebyla překročena. Na Blšance, protékající Podbořanskem a Žateckem, zasáhla velká voda řadu obcí, například Kryry, Očihov, Stebno, Blšany, Libořice, Železnou, Měcholupy, Holedeč, Dobříčany a mnoho dalších. Všude byl scénář podobný: lidé v noci tvrdě spali a najednou na jejich dům s obrovskou rychlostí udeřila prudká záplavová vlna, voda měla velkou sílu a velice rychle stoupala. Znovu pomaličku opadávat začala až nad ránem, po několika hodinách kulminace. Z meteorologického hlediska to byl typický příklad bleskové povodně na menším území po lokálních extrémních velmi intenzivních srážkách. Přesné místo a čas tohoto jevu s často katastrofálními následky se ani dnes nedá příliš dobře předpovědět. Událostem na Blšance, které se odehrály před 150 lety, se aktuálně věnuje výstava v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci. Zájemci ji mohou navštívit až do 17. července.
ČTĚTE TAKÉ: Zapomenutá dramata: dvacet lidí se utopilo mezi ledovými krami na Ohři v Košticích
(na snímcích: zbořené domy v Holedeči po katastrofické povodni v květnu 1872 a dole dva z informačních panelů na aktuální výstavě v žateckém muzeu. Foto Libor Želinský)
