Zapomenutá dramata: koně se splašili ve Stebně i Domoušicích. Vozkové utrpěli těžké úrazy hlavy, jeden zemřel
Lounsko, Podbořansko – Vladimír Dolejš byl tvrdý chlap, kterého jen tak něco nerozházelo. V mladém věku jako čerstvě dospělý chlapec pochoval maminku, o něco později také svou první ženu, za války se jeho dům, kde tehdy bydlel s manželkou a malými dětmi, stal i s nejbližším okolím místem dvoudenní přestřelky mezi německými a ruskými vojáky. Po válce se rodina přestěhovala na Podbořansko a v červenci 1955 bylo Vladimírovi 59 let. Na poli u Stebna naložil na žebřiňák náklad vojtěšky a vydal se s koňmi po silnici do vesnice. Jenže koně se splašili, celý povoz se prudce rozškubal jako při zemětřesení, hospodář sletěl dolů a přepadl přes oj tak nešťastně, že nohama visel za tyč, udeřil se do hlavy, byl v bezvědomí a hlavou drhnul o silnici.
Léčba trvala dva a půl roku
Nakonec měl velké štěstí, že nepřišel o život. Hned po úrazu byl převezen do nemocnice v Praze, absolvoval několik operací, také několik plastik, které měly nahradit sedřenou kůži na obličeji. Celkem se léčil dva a půl roku, trvalé následky mu zůstaly, ale přežil, a to bylo nejdůležitější. S manželkou Libuší měli šest dětí a Vladimír se mohl rodině dál věnovat. Nakonec se dožil na svou dobu pěkného věku 85 let.
Koně se lekli auta
Jeho obsáhlý životní příběh i včetně dětství a mládí ve Volyni (na území dnešní Ukrajiny) popisovala letos v lednu Marie Čonková v časopisu Kryrská rozhledna. Jak vlastně k nešťastné události ve Stebně došlo? „Koně se lekli projíždějícího auta, uskočili stranou, rozkmitali povoz. Vladimír spadl, hlava mu smýkala po silnici, měl velké štěstí, bylo to jen tak tak, že mu kolo žebřiňáku nepřejelo krk,“ popsal časopis.
V Domoušicích se koně splašili kvůli vlaku
A nebyla to jediná nehoda s koňmi z té doby přibližně před sedmdesáti až devadesáti lety, kdy na sebe narážely staré a nové způsoby dopravy i postupných změn způsobu života. Koně se často lekali aut nebo třeba i vlaků, a pokud se splašili, k neštěstí nebývalo daleko. „V Domoušicích v září 1940 kočí Václav Janek mířil s koňmi a vozem směrem do Pnětluk. Musel však počkat u přejezdu, protože byly spuštěné závory a blížil se nákladní vlak. Vlak pak přijel a přímo u koní silně zahoukal. Koně se vyděsili, splašili se, prudce se otočili i s povozem a utíkali zpět do Domoušic. Kočí spadl z vozu na tvrdý povrch silnice, udeřil se do hlavy a upadl do bezvědomí. Záchranka ho odvezla do nemocnice v Lounech, ale tam bohužel později zemřel,“ popsala další z nešťastných případů historička Jana Kuprová v článku pro týdeník Svobodný hlas, který vyšel v únoru 2008.
Vyděšený kůň v Lounech na Foukalce si roztříštil hlavu
Podobně se další kůň lekl auta na silnici u Postoloprt a Lenešic o rok dříve. Bylo to dost neobvyklé spřežení: po jedné straně táhl vůz kůň a z druhé strany s ním šlapal vůl. Jenže kůň spatřil rychle jedoucí auto, polekal se, škubl povozem, vozka upadl a vůl ho podupal. Tento příběh skončil šťastněji, kočí nakonec utrpěl jen lehčí zranění. V Chlumčanech v roce 1933 se zase dva koně lekli tentokrát nikoli auta, ale velkého kusu papíru, prudce letícího v poryvu větru. Koně se splašili a rozběhli se směrem na Louny. Ve voze jeli otec se synem, oběma se podařilo vyskočit, utrpěli určité karamboly, ale naštěstí i oni vyvázli jen s lehkými zraněními. Zato s jedním z koní to bylo horší. „Obě vyplašená zvířata pokračovala ve svém šíleném trysku až do Loun, bryčce v tomto chaosu během jízdy uletěla obě kola. Nakonec se koně vytrhli ze spřežení, jeden doběhl až na Foukalku a tam narazil do telegrafního sloupu tak prudce, že si polámal obě nohy a roztříštil hlavu. Byl na místě mrtev,“ zmínila další dvě události historička.
Po válce v ČR bylo skoro půl milionu koní, na přelomu tisíciletí už jen 24 000
V roce 1950 majitelé v Čechách a na Moravě chovali 400 tisíc koní, v roce 1960 číslo kleslo na 200 tisíc a v roce 2000 už jich bylo jen přibližně 24 000, vyplývá ze statistik Ministerstva zemědělství ČR. Počet koní jako pomocníků v zemědělství a dopravě klesl, o to víc naopak stoupl počet aut jako nových hlavních dopravních prostředků. Motorová vozidla na sebe převzala i úlohu hlavních aktérů dopravních nehod. Nicméně koně jsou tu pořád s námi, pořád to jsou živí tvorové, mají své emoce a pořád se i oni občas leknou a zaplétají se do nehod i v současnosti, i když už v menší míře. V roce 2018 se splašili dva koně zapřažení do výletní projížďkové bryčky na Brněnsku; zamotali se do postrojů, vběhli do rybníka a v něm se utopili. Posádka, muž se ženou, stihli vyskočit a nic vážného se jim nestalo. Letos v únoru zase vběhli dva splašení koně na silnici u Vrchlabí. Tam se srazili s autobusem a autem a obě zvířata zahynula. Koně v tomto případě utekli z nedalekého statku a není jasné, co je tam natolik vyděsilo, že začali prchat z místa, kde to znají. S rychlými a silnými zvířaty, v jejichž krvi pořád kolují divoké geny, to hospodáři, chovatelé a vozkové neměli nikdy snadné.
(ilustrační foto nahoře: pixabay.com)
ČTĚTE TAKÉ: Zapomenutá dramata: dvacet lidí se utopilo mezi ledovými krami na Ohři v Košticích
