Povolání lékaře mám rád a dělal bych ho, i kdybych byl zvolen, říká MUDr. Ivo Trešl, kandidát do Senátu
Rakovník, Louny, Žatec – Aktivní hráč volejbalu s prvoligovými zkušenostmi, milovník lyžování i dovolené u moře, chirurg, který pomohl zachránit pacienta s dvaceti bodnými ranami – tím vším je MUDr. Ivo Trešl (48). Žije s rodinou v Rakovníku, pracuje jako lékař a v říjnových volbách bude kandidovat na místo senátora za okresy Louny a Rakovník.
Kolik je vám let, kde jste se narodil, kde vyrůstal? Kam jste chodil na střední školu a kam na VŠ, jaké školy jste vystudoval?
Je mi 48 let, narodil jsem se v Rakovníku, kde bydlím a pracuji doposud. Tady jsem chodil i na místní gymnázium a potom jsem šest let studoval na 3. lékařské fakultě UK v Praze.
Kde pracujete? Jaké nejzávažnější případy jste jako lékař řešil?
Hned po škole jsem nastoupil na chirurgické oddělení do Rakovníka. Bylo to v roce 1996. Na rozdíl ode dneška, kdy si mladí lékaři mohou vybírat, kam půjdou pracovat, si tehdy naopak primáři mohli vybírat z několika uchazečů o práci. Já měl výhodu, že jsem byl volejbalista, a právě pro tento sport měl můj tehdejší primář slabost. Postupně jsem se v rámci chirurgie specializoval na traumatologii, což je obor zabývající se především poraněním pohybového aparátu. Můj nejtěžší případ byl asi pacient, který byl v noci napaden nožem a měl kolem dvaceti bodných ran po celém těle, včetně několika ran pronikajících do dutiny břišní. Byl sice při vědomí, ale ještě před příjezdem do nemocnice ztratil hodně krve. Byly dvě hodiny ráno a šli jsme společně s kolegou ve službě a anesteziologem na operační sál. Pacienta jsem znal osobně, takže to byl celkem adrenalin, ale po více než dvou hodinách se nám naštěstí podařilo krvácení zastavit a postupně ošetřit poranění tenkého střeva, jater a dalších ran. Přesto byl pacient v kritickém stavu, ale díky další péči kolegů na ARO oddělení se ho podařilo zachránit a vrátit do normálního života. Dodnes se potkáváme, dopadlo to dobře.
Co vás na lékařské profesi nejvíc baví? S jakými pacienty nejraději pracujete?
Na chirurgii je krásné to, že poměrně rychle člověk vidí výsledky své práce, může pacientovi rychle pomoci od obtíží. Co se týká pacientů, nepreferuji žádnou skupinu, ale hůře snáším, když jsou pacienti ještě děti. Od té doby, kdy jsem se stal sám tátou, tak je pro mě horší pocit, když děti trpí. Obtížněji se jim také vysvětluje, že jim člověk občas musí způsobit trochu nepříjemné bolesti, aby jim pomohl. Největší radost mi udělá, asi jako každému lékaři, když se pacient zahojí a je spokojen s výsledky operace nebo léčby. Samozřejmě že i poděkování přímo od pacienta vždy zahřeje u srdce.
Co rád děláte ve volném čase, jaké jsou vaše koníčky? Kam jezdíte rád na dovolenou nebo kde obecně si dobře odpočinete?
Ve volném čase rád sportuji. Od mládí jsem hrál závodně volejbal, téměř celou sportovní kariéru tady v Rakovníku, jen při studiích v Praze jsem hrál druhou ligu za Sokol Vyšehrad. Po návratu do Rakovníka jsem stejnou soutěž hrál i v Rakovníku, a dokonce se nám podařilo na tři roky postoupit do první ligy, což je druhá nejvyšší republiková soutěž. Volejbal hraji dosud, se spoluhráči jsme společně zestárli, ale pro radost ještě stále hrajeme nejnižší krajskou soutěž. Jinak mám rád turistiku – pěší i na kolech. Jezdíme s manželkou, občas se k nám přidají i naše dcery nebo si vyjedu s partou kamarádů na pánskou vyjížďku. Máme také loveckého psa, fenku irského setra, a protože potřebuje hodně pohybu, hodně volného času s ní trávíme v lese – u toho všeho si dobře odpočinu, jak jste se ptal. Na dovolenou se obvykle jednou za rok rádi vydáme k moři a poznávat jiné země a v zimě zase mám rád hory a sjezdové lyže, takže jezdíme především do italských Dolomit nebo nedalekého Rakouska.
Kolik máte dětí a kde pracuje vaše manželka?
Moje manželka Ludvika je právnička a nyní pracuje jako tajemnice na Městském úřadě v Rakovníku. Máme dvě dcery, starší Natálii, které je 21 let a studuje na VŠ obor fyzioterapie, a mladší Nelu, které je 15 a v těchto dnech začala chodit na rakovnické gymnázium.
Kdy a jak vás napadlo, že byste zkusil kandidovat do Senátu? Nebo jste dostal nabídku od nějaké politické strany či skupiny? Co vás vede k tomu, že byste to chtěl zkusit?
Do Senátu jsem kandidoval již před šesti lety, tehdy jako nezávislý kandidát – mým volebním štábem byla právě moje rodina a především obě dcery. Myslím, že jsme si to celkem užili, vyzkoušeli něco nového. Měl jsem zkušenosti z komunální politiky a lákalo mě nakouknout i do té nejvyšší. Nakonec jsem neuspěl, ale necelých 10 % byl podle mě celkem dobrý výsledek. Před letošními volbami jsem dostal nabídku od hnutí STAN, a tak mě přilákala myšlenka vyzkoušet si opravdovou, profesionální volební kampaň.
Pokud byste byl zvolen, na jakou věc nebo téma byste se jako senátor chtěl zaměřit? Co vás prioritně štve nebo trápí a chtěl byste to zkusit zlepšit nebo změnit?
Jsem lékař a téma zdravotnictví mě provází životem již více než 30 let. Zažil jsem zánik nemocnice v sousedních Lounech, což asi zkomplikovalo život mnoha lidem. Proto jako případný senátor bych chtěl držet jakousi pomyslnou ochrannou ruku nad žateckou a rakovnickou nemocnicí, aby nebyla omezena dostupnost základní zdravotní péče.
Působíte už několik let v místní politice v zastupitelstvu v Rakovníku. Myslíte si, že zkušenosti z regionální politiky by vám mohly pomoci i v té „vysoké celostátní“?
Ano, jsem zastupitelem v Rakovníku a myslím si, že tato zkušenost by mi měla v případě volebního úspěchu pomoci. Myslím, že jsem člověk, který umí prosadit svůj názor, ale umí i vyslechnout názor druhého, a pokud je lepší, tak ho i přijmout. Nebojím se případné kritiky. Snažím se vždy nějak domluvit. Jako každý jiný jsem i já chybující, ale snažím se ze svých chyb poučit.
Kde a jak budete slavit své zvolení, pokud by to vyšlo?
Nevím, zda by bylo co slavit, protože si uvědomuji, že v případě úspěchu půjde především o velkou zodpovědnost, a hlavně práci na úkor rodiny a volného času. Případná oslava by asi proběhla někde v užším kruhu s rodinou.
Pokud byste byl zvolen, bude z vás politik „na plný úvazek“, nebo byste alespoň zčásti chtěl i dál pracovat jako zdravotník?
Na to se mě ptalo už více lidí. Myslím, že i v případě zvolení bych nadále chtěl určitě vykonávat své povolání lékaře – alespoň teď to tak cítím. Lékařská profese mě baví, jsem zvyklý pracovat více než osm hodin denně. Společně s kolegy a vedením našeho oddělení bychom určitě našli způsob, jak bych mohl i nadále pracovat na chirurgickém oddělení rakovnické nemocnice a léčit naše pacienty.
Děkuji za rozhovor.
Více informací o doktoru Trešlovi si můžete přečíst na www.ivotresl.cz a www.facebook.com/IvoTresldoSenatu
(PR, placený článek, autorský projekt redakce noviny-zblizka.cz)
