Vanilka, skořice… ale potom také spálené dřevo a maso. Vánoce pětiletého kluka v Podbořanech narušil noční požár
Podbořany, ČR – „Prosím vás, jakýpak slunovrat? Slunce se prý sice obrátilo, ale po ulicích válí se pořád černá mlha zimní. Dny prý jsou sice už delší, ale v deset hodin dopoledne si rozsvěcujeme lampy. Nic se nemění, pranic se nelepší, všechno zůstává při starém…“ – zhruba tak popisoval dobu kolem Vánoc v jednom ze svých fejetonů Jan Neruda. Jeho text vyšel na samém začátku roku 1891. Slavnému literátovi, aniž to věděl, tehdy zbývalo už jen osm měsíců života a s přibývajícím věkem se u něj stupňovaly melancholické projevy a nálady. Jeho osobitý popis ponuré zimní atmosféry v nejtemnějších částech roku by se ovšem velmi dobře hodil i pro podkreslení události, k níž došlo o šedesát let později v Podbořanech.
Služební byt na náměstí nad záložnou
Ve městě bydlel Pavel Wolf, pozdější známý výtvarník, který se narodil ve Světlé nad Sázavou a největší část svého života strávil v Kadani. V prosinci 1951 mu bylo jenom pět let. Vzpomínku na vánoční svátky z Podbořan měl už pak celý život trochu jinou, než jak si čas Ježíška a dárků pamatuje většina dalších dětí. „Bydleli jsme tehdy v Podbořanech na náměstí, tatínek pracoval jako vedoucí hospodářské záložny, měli jsme služební byt nad kancelářemi. Cítil jsem vůni jehličí ze stromku v bytě i kancelářích, cítil jsem vůni vanilky, cukru i skořice, když maminka pekla cukroví. Ale nebyly všude jen vánoční ozdoby – ve výloze záložny si pamatuji také na veliký plakát s portrétem Stalina, který měl v té době narozeniny a i v Čechách se tenkrát oslavy těchto státníků hojně připomínaly,“ vzpomínal Pavel Wolf na dětství strávené v Podbořanech.
Maminka jako první ucítila kouř
Pozdě večer se ale ve vzduchu v bytě najednou začaly objevovat i jiné vůně, než jen skořice a cukroví. „Bylo to něco, co nejprve připomínalo uzené maso, zápachy z komínů udíren… Jako první kouř ucítila maminka. Hned běžela zjišťovat, co se děje. Brzy se v záložně objevily plameny, hořel nábytek, papíry, koberec. Hasiči museli vyrážet některé dveře. V domě byly promrzlé trubky vodovodů, kvůli tomu byl nedostatek vody pro hašení,“ vybavoval si Pavel Wolf. Společně s desetiletou sestrou Petrou museli zbytek černé studené noci a potom i větší část svátků strávit v bytě nedaleko u hodných sousedů, než rodina později narychlo našla nové provizorní bydlení.
Kdykoli ucítím spálené dřevo, hned si vzpomenu na klukovská léta s vánočním požárem
„Pro každého kluka předškolního věku je svět nový a objevný. V Podbořanech jsem zjistil, že voní i ostrý mráz, dým z komínů vilek a činžáků, kouř a jiskry z parní lokomotivy na mostech nad silnicí a potokem u Hluban. Vánoční požár mi přinesl celoživotní vzpomínku. I dnes po letech kdykoli ucítím uzené maso nebo vůni spáleného dřeva, hned si vzpomenu na oheň a krizové chvíle při svátcích v mém útlém dětství,“ vzpomínal výtvarník. Jeho rodina se tři roky po požáru přestěhovala do Kadaně a v tomto městě Pavel Wolf už zůstal po celý zbytek svého života. Zemřel v roce 2016, pár týdnů před nedožitými 70. narozeninami. Jeho vzpomínky na vánoční požár v Podbořanech i na zajímavé kulisy tehdejší doby, od níž v těchto dnech uplynulo rovných sedmdesát let, popsal v roce 2006 týdeník Svobodný hlas.
Příčinou byl rozžhavený teplomet
Vánoční požáry přitom nebyly v minulých dobách něco zase tak výjimečného. O zimních svátcích je chladno, ústřední topení tenkrát ještě nebývalo, lidé přitápěli kdečím, komíny také nebyly vždycky předpisově vyčištěné… V případě uvedeného ohně na náměstí v Podbořanech hasiči stanovili jako příčinu rozžhavený a nevypnutý elektrický teplomet v jedné z kanceláří. Ostatně ani dnes se sloužící hasiči během vánočních svátků moc nenudí, například roku 2018 museli vyjet v rámci celé ČR hned ke 130 požárům, vzniklým během tří dnů Vánoc. Častým zdrojem dnes bývají hlavně prskavky a svíčky.
Předkové o požárech na svátky i žertovali v časopisech
Oheň v době kolem nejkrásnějších svátků už ale řešili naši předkové velmi často i v minulých staletích. Někdy dokonce až natolik často, že si z toho později po zásazích dělali už i legraci. „Minulého roku před Vánoci, vznikl v našem městě požár v noci, sotva oznam ohně hlásný dal, již se lid náš pro stříkačku hnal. Nastojte však! – stříkačka v té době, čtyry bečky zemčat chová v sobě, jež tam dráb náš, Vondra Zakysal, z nedostatku sklepa nasypal.“ Přesně tak – a určitě i s velkou mírou nadsázky – žertoval v průběhu 19. století dřívější oblíbený staročeský časopis Lumír o jedné z událostí, která se podle něj měla stát už v roce 1794. Přejeme všem čtenářům a přátelům krásné a klidné Vánoce! Ať u vás voní jen vanilka, skořice a žádné spálené maso či dřevo. Hodně zdraví a spokojenosti!
ČTĚTE TAKÉ: Zapomenutá dramata: drsná smrt muže, jehož hudba patří k symbolům českých Vánoc
ČTĚTE TAKÉ: Zapomenutá dramata: zámek začal hořet uprostřed noci. Spalo v něm osmdesát dětí
(ilustrační foto nahoře: pixabay.com)
