Maminka sladké mandle krájí a děti ani nedutají. Přejeme všem krásné Vánoce!
Jak je to dávno: bílé střechy, pod prsty zlato na ořechy. Maminka sladké mandle krájí a děti ani nedutají. Tyto verše vytvořil v roce 1937 básník Jaroslav Seifert, tehdy mu bylo 36 let. Kdo by dnes dokázal takto v pár slovech a větičkách navodit tak dokonale, totéž i z hlediska rýmů, rytmu a další básnické „techniky“, atmosféru a poetiku nejkrásnějších svátků v roce, vzpomínek na už uplynulou dobu dětství, obrazy zimy a milovaných maminek v rodinách? Asi není náhodou, že autor je dosud jediný z českých spisovatelů, který dokázal získat ocenění v podobě Nobelovy ceny za literaturu.
Malé stromky uvnitř už se rozšiřovaly
Seifert vzpomínal zhruba na dobu kolem let 1905–1915, kdy prožil svá útlá chlapecká léta. Tehdy ještě ani na náměstích nestávaly velké rozzářené vánoční stromy, jako je tomu dnes. Svátky byly tak nějak „tišší“ a klidnější a odehrávaly se hlavně uvnitř rodin. Cukroví už se začínalo péci, malé vánoční stromky „dovnitř“ do pokojů, připravené pro Ježíška a nadílku, se už ale celkem hojně rozšiřovaly.
Velké vánoční stromy na náměstí: tradice začala před sto lety
Tradice těch „velkých“ stromů, které září už pár týdnů před svátky na náměstích a leckde i na návsích, u nás vznikla v roce 1924. Letos je to přesně sto let. První vánoční strom se rozsvítil v Brně. Myšlenku pomohl prosadit další z českých literátů – spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Tomu se předtím zalíbil podobný vysoký nazdobený a svítící jehličnan, jejž viděl při svých cestách v předchozích letech ve Skandinávii, údajně to mělo být na náměstí v Kodani. A tak si řekl: proč bychom něco tak pěkného nemohli mít o Vánocích i u nás?
První byl strom v Brně – a o pět let později už jich bylo přes šedesát
Jak řekl, tak se i stalo. A tradice se rychle rozjela. V roce 1924 byl u nás jen jeden svítící strom na náměstí v Brně, v roce 1925 již to bylo ve čtyřech největších městech – a v roce 1929 byly vztyčeny ozdobené a svítící jehličnany na náměstích už celkem v 64 českých a moravských městech, jak uvádí Wikipedie.
Přidalo se i město Žatec – v roce 1927
A přidalo se i město Žatec. „První vánoční strom na náměstí si mohli lidé v Žatci prohlížet v roce 1927,“ uvedla Milada Krausová, historička Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci. Tehdy všechny tyto velké vánoční stromy měly ještě jeden přívlastek: říkalo se jim vánoční strom republiky. Zřejmě i proto, že Československo jako samostatný stát mělo za sebou jen pár let od vzniku a lidé a státní orgány pořád ještě „slavili“ jeho založení. Vánoční stromy byly spojené i s dobročinností – pořádaly se pod nimi sbírky pro sirotky, vdovy, pro chudé či zdravotně a sociálně postižené lidi. Určitou zajímavostí je, že vánoční strom v Žatci na náměstí se tehdy vztyčoval na trochu jiném místě, než jak jsou obyvatelé zvyklí dnes. Tehdy desítky let stával přímo před radnicí, zhruba v místech, kde bývá nyní zimní kluziště. „A vánoční kapři se kdysi prodávali na stanovišti v městském parku, zajišťovali to členové rybářského spolku,“ přidala další zajímavost Milada Krausová.
Vyšívánky a voňavé kadidlo
A do třetice a pak i do čtvrtice slavní čeští literáti: po adventních slavnostech nebo dříve i dobročinných sbírkách na náměstích už nastane dlouho očekávaný Štědrý den a po něm Štědrý večer. Přišel čas na milou klidnou atmosféru a dárky v rodinách. „Vyšívané kšandy, vyšívané trepky, vyšívanou domácí čepičku, vyšívanou podušku na pohovku – ďas ví, co vše ještě vyšívaného,“ jak s humorem popsal Ignát Herrmann promluvou jednoho z hrdinů v jedné ze svých tehdy velmi oblíbených vánočních povídek z prostředí Prahy právě zhruba před sto lety. A pak už se šlo s celou rodinou a mnoha sousedy „na půlnoční“. Dobře najezení lidé, s dobrou náladou, plni kouzelné sváteční a slavnostní atmosféry. „A v kostele zase boží sláva. Vznešené zvuky varhan, vonný dým kadidla, ples vánoční písně. Čistá krása,“ líčil další spisovatel Karel Klostermann.
Hluboké stopy a cenná svědectví
„Vánoce jsou zdrojem silných zážitků, které v lidech zanechávají hluboké stopy. Spisovatelé pro nás o svátečním čase zanechávají cenná svědectví ve svých dílech,“ shrnula ve své diplomové práci před pěti roky Kristýna Fišerová, studentka češtiny na univerzitě v Olomouci. Přejeme všem čtenářům pěkné, vydařené a spokojené Vánoce!
(ilustrační foto nahoře: pixabay.com)
