Místo chmelařů přijely tanky. Dočesná v Žatci byla zrušena, Dubček místo lidové veselice prožíval drsné chvíle v Moskvě
Žatec – Alexander Dubček, v roce 1968 jeden z hlavních představitelů Československa a dodnes největší symbol Pražského jara, dostal pozvání na tradiční Dočesnou v Žatci. Město jako hlavní pořadatel mu pozvánku odeslalo 8. srpna 1968, uvádí záznam v městské kronice. Bylo to jen tři týdny před naplánovaným termínem oblíbených slavností chmele. Nikdo v té době ještě netušil, že Dubček namísto juchání v Žatci bude v Moskvě po nátlaku podepisovat protokoly a že ani v samotné chmelařské metropoli se nakonec vůbec nikdo veselit nebude, protože Dočesná pro tento rok bude zcela zrušena.
Matuška, Vondráčková, Neckář…
Dočesná v Žatci měla proběhnout v termínu 31. srpna a 1. září 1968. Tehdy ještě slavnosti v novodobém provedení – tedy jak s lidovými prvky na počest chmele a chmelařů, tak i s účastí celostátně známých umělců v doprovodných kulturních programech – neměly tak dlouhou tradici, podle dobových údajů mělo jít teprve o 12. ročník. Přesto však už byli nasmlouváni zpěváci tehdy hodně zvučných jmen – například Waldemar Matuška, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Václav Neckář. „Měli přijet jako členové tehdejšího populárního Divadla Rokoko, byli už i hodně známí z televizních vystoupení,“ popsala ve svém textu k událostem tehdejší doby Milada Krausová, historička Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci.
Přípravy trvaly až do 20. srpna, pak nastal chaos
Dočesná se blížila, přípravy vrcholily. Trvaly prakticky až do 20. srpna. Městský rozhlas informoval o programu, sháněl dobrovolníky k účasti v průvodu a ve veselých soutěžích, například při česání chmele na náměstí. Pořadatelé organizovali dopravu, zajišťovali také ubytování pro blížící se očekávaný příjezd hostů. Pak ale přišla všeobecně známá noc z 20. na 21. srpen, spojená s hukotem letadel, otřásáním oken při průjezdech tanků a ranním probuzením do absolutního zmatku. Kdo tuto noc prožil, celý život už si pak pamatoval, kde přesně v tu dobu byl a co se tam dělo.
Rozrušení, zklamání, rozčarování, píše kronikář
Takhle své dojmy popisoval František Bureš, kronikář města Žatce: „Smutný den plný tragédie, smutku, rozrušení, zklamání, rozčarování. Den, který se každému z nás hluboko vryl do paměti. … Došel jsem na náměstí Švermovo (dnes Kruhové, pozn. red.) a tam jsem je viděl. Kolikrát jsem už viděl jezdit vozidla spřátelených armád, ale nikdy neprojížděla takto. Lidé se shlukovali na chodnících a dívali se. Jen se dívali a mlčeli! … Jezdily celé kolony vojenských vozidel, tanky, děla, transportéry… Netrvalo dlouho a celé město bylo ze všech stran obsazeno.“ Text kroniky je uložen v Polánkově muzeu.
Den bez Dočesné smutný jako nikdy dřív
Pak uběhlo dalších jenom asi deset dní a kronikář zaznamenal i atmosféru z doby, kdy se měli lidé podle původních plánů veselit na počest sklizně chmele, ale po příjezdu cizích vojáků „s bratrskou pomocí“ a všeobecném chaosu měl každý nakonec úplně jiné starosti. Smutek a tíseň v jeho líčení jsou dobře patrné. „Po mnoha letech byl letos první zářijový den v Žatci obyčejný, dokonce smutný jako nikdy. Velmi oblíbená tradiční Dočesná se tentokrát nekonala. Pořadatelé měli plno práce jak s její přípravou, tak potom i s jejím nečekaným odvoláním…“ uvádí mj. František Bureš.
Dubček se už do Žatce nedostal
Alexander Dubček musel pak v rámci „normalizace“ na dlouhé roky z politiky odejít, a když se do ní po roce 1989 ve věku už kolem sedmdesátky na kratší dobu vrátil, do Žatce se podle dostupných informací již nedostal. Městu tak už nemohl „vynahradit“ neuskutečněnou návštěvu v pohnutém létě 1968. V tom létě, kdy všichni pamětníci dodnes přesně vědí, kde zrovna byli a v jaké situaci je první zpráva nebo rovnou tanky zastihly. Jedno je zcela jisté: nikdo z nich tehdy nebyl na Dočesné v Žatci.
(na snímcích: dvě náměstí v Žatci ve dnech krátce po invazi v srpnu 1968 – nahoře je Kruhové náměstí a dole náměstí Svobody. Foto: Regionální muzeum Žatec)
