Sympaťák Stanislav Majer: narodil se v Lounech, bydlel v Hříškově, pracoval jako truhlář a číšník. Teď je z něj skvělý herec
Louny, Praha – Skoro třicet filmových rolí, ještě mnohonásobně více seriálových, k tomu mnoho a mnoho her na divadelních jevištích. Sympatický chlapík Stanislav Majer (44) aktuálně patří mezi uměleckou špičku a nejžádanější české herce. Často ztvárňuje například role policistů v různých detektivních seriálech, před třemi roky také zářil ve filmu Krajina ve stínu, historickém dramatu z českého pohraničí, který získal sedm Českých lvů a byl i nominován na nejlepší film. Kdo by dnes řekl, že Stanislav před lety začínal jako truhlář a potom číšník. Kromě toho určitou dobu pracoval v Lounech i v muzeu při tzv. civilní službě.
Dětství v Hříškově, škola v Panenském Týnci
Narodil se v roce 1978, letos na začátku června mu bude 45 let. Jeho rodina bydlí v Hříškově, tatínek tehdy pracoval jako kovoobráběč a truhlář, maminka byla kadeřnice. Stanislav se narodil v porodnici v Lounech, která byla tehdy ještě v provozu, a rodiče si ho pak do Hříškova jako miminko odvezli wartburgem, jak sám herec vzpomínal v rozhovoru, který už v roce 2016 poskytl pro časopis Marianne.
Den co den jsem mrzl v Lounech v pět ráno před autobusovým nádražím
Jako chlapec chodil na základní školu do Panenského Týnce. Když pak povyrostl, začalo mu dojíždění mnohem horší – až do Hamru u Litvínova, kde se tehdy učil truhlářem. O nějakém herectví tenkrát ještě neměl ani zdání. „Každý den jsem musel vstávat ve čtyři. Přijel jsem do Loun a bylo 4:50. V půl šesté jel další autobus do Mostu, nádražní budova byla ještě zavřená, takže jsem den co den mrzl tři čtvrtě hodiny venku před halou, zíral do asfaltu, s nikým jsem nepromluvil ani slovo. Bylo to dost depresívní, monumentálně depresívní,“ vzpomínal v uvedeném rozhovoru už i trochu hereckým žargonem. Následovala cesta autobusem do Mostu a pak tramvají z Mostu do Litvínova. Pak zase na autobus do Hamru. „Než začala ta výuka v dílnách, byl jsem dost vyřízenej,“ popisuje Stanislav Majer.
Jsou tu takoví pankáči, pojď se podívat. A pak jsem jen zíral
Po učňáku nastoupil do továrny v Lounech. „Ale pak jsem zjistil, že vlastně nic se nezměnilo. Pořád jsem vstával ve čtyři a pořád dělal stále dokola ty stejné věci v dílně, až jsem si najednou řekl – ty vole, tohle nechceš,“ uvedl Stanislav. Pak si našel novou práci rovněž v Lounech jako číšník v luxusním pětihvězdičkovém hotelu. „Tam jsem byl dva roky a tam už se to začalo zlepšovat. Jak z hlediska pocitů, byl jsem tam spokojený, práce mě bavila, tak i z hlediska finančního. Plat se mi ztrojnásobil a mohl jsem si pronajmout v Lounech byt,“ vzpomíná Stanislav. Potom musel jít na tzv. civilní službu – to bylo „v devadesátkách“ určité náhradní řešení místo tehdy ještě povinné vojny, kterou museli absolvovat všichni mladí muži. „Na civilní službu jsem nastoupil do lounského muzea. A někdy v té době jsem se dostal i poprvé k divadlu a do prostředí mezi amatérské herce. Jsou tady takoví pankáči, pojď se podívat – nasměrovala mě tehdy svérázně manželka šéfa z hotelu, kde jsem předtím pracoval. Šel jsem tedy se mrknout – a tam se odehrálo něco, čemu jsem vůbec nerozuměl. Jen jsem na to zíral a říkal si, to je super, to bych chtěl takhle dělat. Bejt vidět, a holky aby se na mě koukaly…“ tak popsal Stanislav Majer své první setkání s divadlem a i s bratry Bambuškovými, kteří tehdy v Lounech byli lídry a hlavními tvůrci v oblasti nezávislé divadelní scény ve městě.
Bratři Bambuškovi byli skvělí, jsem jim velmi vděčný
S Tomášem a Mírou Bambuškovými potom spolupracovali osm let v areálu staré vodárny nebo v tzv. Multiprostoru, někdejší kotelně, kde probíhala představení divadelního spolku. „Pro mě to byla úplná divadelní euforie, nejzásadnější setkání v životě, bratrům Bambuškům jsem strašně vděčný. Jsou pozoruhodní, nepřehlédnutelní, skvělí, dávali mi výbornou školu,“ vzpomíná Stanislav. Následoval přechod z Loun do Činoherního studia v Ústí nad Labem a později už do Prahy – do Divadla Komedie a pak Divadla Na zábradlí.
Dnes patří mezi nejžádanější a nejoblíbenější herce
Aktuálně má stálé angažmá v umělecké scéně Studio Hrdinů rovněž v Praze. V posledních přibližně deseti letech je velmi často obsazován i do rolí v televizi a ve filmu a i u diváků patří mezi nejznámější a nejsympatičtější české herce. Často se objevuje v rolích „správných svědomitých chlapů“, kladných hrdinů, mezi nimi jsou často i policisté v různých detektivních seriálech. V poslední době to byly například Případy 1. oddělení, Místo zločinu Ostrava, nyní na obrazovky vstupuje nový seriál s názvem Zákony vlka, kde hraje drsňáckého policistu, který ze své minulosti má osobní zkušenosti i s pobytem na druhé straně zákona.
Každé ráno jsem za tu práci vděčný
Sympatický Stanislav, který kdysi začínal jako truhlář a číšník v Lounech, nyní patří k nejžádanějším a nejoblíbenějším českým hercům. „Mám tu práci moc rád, je různorodá a zajímavá. Herectví mě v minulosti i několikrát vytáhlo z nějakých osobních krizí. Každé ráno jsem za tu práci vděčný,“ uvedl Stanislav Majer tento týden pro web eXtra.cz.
ČTĚTE TAKÉ: Ladislav Křížek, fenomenální zpěvák z Loun: nabídku z Citronu jsem dostal telegramem
(na snímcích Stanislav Majer na jednom z civilních portrétů a dole jako policista v novém seriálu Zákony vlka. Foto Česká televize a TV Prima)
