Když jedna operace stojí jako stavba celé menší nemocnice… Senátor a lékař Ivo Trešl nejen o případu pomoci pro malého chlapce
Louny, Rakovník, ČR – Více než 150 milionů korun dokázali lidé, firmy a další dárci vybrat mezi sebou ve veřejné sbírce pro podporu Martínka, malého chlapce, u nějž propukla velmi vzácná nemoc, k níž je nutná speciální operace v zahraničí. Případ vzbudil na přelomu září a října velkou pozornost veřejnosti – jednak až neobvykle vysokou cenou za operaci, jednak i tím, že zatímco stát a jeho instituce váhaly, co a jak mají dělat a k organizaci nějaké pomoci se nikdo ze zástupců státu a zdravotních pojišťoven moc neměl, lidé, kteří chtěli Martínkovi pomoci, si dokázali velmi rychle poradit spontánně a „sami“ a potřebnou částku pro malého chlapce a jeho rodinu se díky tisícům hodných dárců podařilo shromáždit za pouhých pár dní ve veřejné sbírce.
Martinova rodina se tak už může připravovat na náročnou operaci, tisíce lidí budou držet palce, aby chlapečkovi pomohla. Událost ovšem přinesla i několik otázek v obecné rovině. Je normální, aby náročné způsoby financování pro vážně nemocné lidi a děti si museli organizovat obyvatelé sami ve veřejných sbírkách? Neměl by do těchto případů nějak aktivně hned od začátku vstoupit stát a jeho orgány, působící v oblasti zdravotnictví, zdravotní péče a jejího financování? A co přesně na těchto náročných operacích stojí tolik peněz? Čím to je, že jen pro jednu operaci se mohou vyskytnout takové náklady, za něž by bylo možné postavit klidně i jednu celou menší nemocnici okresní úrovně? O tématu jsme hovořili s MUDr. Ivo Trešlem (51), senátorem za okresy Louny a Rakovník, který i přes své působení v nejvyšší politice stále pracuje i jako lékař v nemocnici v Rakovníku.
Jak na vás působí, když pro vážně nemocné lidi a děti musí jejich rodiny, přátelé a další dobří lidé pořádat veřejné sbírky, jinak by nebyla možná jejich léčba? Poslední dobou těchto událostí a sbírek je víc a víc, nešlo jen o případ malého Martina. Neměl by hned od počátku do těchto událostí více vstupovat stát jako politické a výkonné společenství a jeho instituce a více aktivně se snažit pomoci těmto pacientům? Nešlo by třeba zřídit nějaký „fond pomoci“ při ministerstvu zdravotnictví, který by byl určen jen pro tyto naléhavé případy vážných nemocí, aby z něj pak bylo možné peníze rychle využít pro potřebný zdravotnický zásah u nemocných lidí?
Dobrý den, to je zajímavá otázka. A ano, já s tou myšlenkou vcelku souhlasím. Vznik takového fondu, do kterého by přispívali jednotliví dárci, především veřejné instituce, jako jsou zdravotní pojišťovny a další, ale i třeba soukromí dárci, dává logiku. Mohla by se z něho financovat léčba právě takovýchto mimořádně nákladných onemocnění pacientů všech zdravotních pojišťoven na základě předem jasně daných pravidel.
Sto milionů korun za operaci, to je opravdu vysoká částka. Čím to vlastně je, že tyto operace jsou tak ohromně „drahé“? Není to jen chlapec Martin z poslední doby, ale řada dalších potřebných zdravotních zásahů u těžce nemocných lidí, často odkázaných na operace v zahraničí i na různé veřejné sbírky. Vždy tam jsou potřeba milionové nebo i desetimilionové částky. Kam ty peníze přesně jdou? Co se při těchto operacích platí a co přesně je tak velmi nákladné? Zdravotnický materiál? Léky? Odměna pro tým lékařů?
Tyto náklady nejdou většinou na operační léčbu, ale největší objem peněz se vynaloží za medikament, v tomto konkrétním případě u Martina to bude za genovou terapii. Vývoj jakéhokoli nového léčiva stojí stovky milionů korun. Následně čím vzácnější a méně frekventované onemocnění to je, o to dražší pak je vlastní léčivo, protože vynaložené náklady se rozpočítávají na menší počet léčebných dávek. V tomto konkrétním případě se jedná o vzácné genetické onemocnění, kterých je popsáno jen kolem 120 potvrzených případů na světě. A proto stojí celá genová terapie těch zhruba 4,3 milionu eur.
K „rozhýbání“ sbírky pro operaci malého chlapečka významným způsobem přispěla Nikol Leitgeb, dříve Nikol Štíbrová, kterou lidé znají z dřívějška jako mladou herečku, nyní působí na sociálních sítích jako influencerka a velmi často se věnuje právě mnoha dobročinným projektům, jako byl i ten nynější. Nikol ke konci září dostala za své dobročinné aktivity i ocenění – Stříbrnou medaili od předsedy Senátu. Byl jste u této slavnosti?
Bohužel u této slavnosti jsem zrovna osobně nebyl, protože zrovna 28. září jsem měl službu v rakovnické nemocnici. Ale oceněné Nikol jsem pak alespoň dodatečně poblahopřál.
Nikol stejně jako vy pochází z Rakovníka, takže znáte se i osobně třeba z dřívějška?
Ano, s Nikol a s její rodinou se velmi dobře znám, zejména s jejím otcem, který je starostou našeho města a zasedáme spolu v radě města, dříve jsme také spolu hráli ve volejbalovém týmu a ještě předtím to byl i můj učitel na gymnáziu. Maminka Nikol je zase zubní lékařka, ke které chodí na ošetření celá moje rodina.
Jak se díváte na činnost Nikol a její roli v uvedené pomoci pro Martínka a další nemocné lidi?
Její působení na sociálních sítích jako influencerky sleduji spíš jen okrajově, protože tato tvorba míří nejvíce k mladé generaci, to spíš by o tom hodně věděly moje dcery. Ale v té zdravotní a dobročinné rovině samozřejmě velmi oceňuji, že svou činností dokázala a opakované dokáže pomoci takové skvělé věci a snaží se přispět k uzdravení a zlepšení stavu mnoha nemocných lidí, kteří potřebují pomoc.
Děkuji za rozhovor.
(na snímcích: lékař Ivo Trešl, který je od roku 2020 senátorem za okresy Louny a Rakovník, při službách v rakovnické nemocnici a dole je Nikol Leitgeb, herečka a influencerka zapojující se soustavně do mnoha dobročinných projektů, při ocenění v Senátu letos 28. září. Foto Senát Parlamentu ČR a archiv Ivo Trešla)
