Máme rádi přírodu i svoji svobodu, říkají Martin a Michaela. Svátky strávili ve stanu u Ohře, bydlí tam už přes rok
Žatec – Jeden větší stan na spaní, další přístřešky s plachtami slouží jako sklad pro různé nářadí, dřevo na oheň nebo také koutek pro potraviny. Uprostřed doutná ohniště, opodál stojí opřené jízdní kolo, za stromy tiše zurčí proud řeky. V mrazivém prosincovém odpoledni stoupá pára od úst, stejně jako kouř z dýmajících polen na ohýnku. Martin (46) strávil nyní na svém „tábořišti“ u Ohře poblíž Žatce už své druhé Vánoce. Michaela (40) tam s ním bydlí od léta, takže pro ni to byly na tomto místě, v remízku mezi řekou, polem a železniční tratí, zatím první svátky.
U řeky pár kilometrů za městem
„Stanové městečko“ je v přírodě na pravém břehu Ohře již déle než rok, je poblíž stezky mezi Žatcem a Trnovany, zhruba dva až tři kilometry za městem. Nejprve v něm byl jen „přespávací“ stan, později postupně přibývaly i další přístřešky či nářadí a pomůcky potřebné pro bydlení pod širým nebem. „Bydlím tady už od listopadu 2024. Nemám ani kam jinam jít, ale mně to tady vyhovuje. Mám rád přírodu i svoji svobodu. Dříve jsem to zkoušel i po různých ubytovnách nebo azylových domech, ale tam byl právě dost striktní režim, ta osobní svoboda mi chyběla,“ vypráví Martin Sazama.
Potkali jsme se v létě u Kauflandu
Od června se k němu připojila i přítelkyně Michaela Koutná. Také ona má zkušenosti s bydlením po ubytovnách. „Byla jsem na ubytovně v Chomutově, i v Ústí. Původem jsem ale ze Žatce. Teď bydlíme tady, pěkně v přírodě u řeky, celkem se nám tady i líbí,“ říká Michaela. „Potkali jsme se někdy v létě u Kauflandu. Už i předtím jsme se trochu znali, sem tam jsme se potkávali jako kamarádi v komunitě známých, znaly se i naše rodiny. Ale bydlet jsme spolu začali až letos v létě, Michaela říkala, že se právě rozešla s expartnerem, a tak jsem jí nabídl, že může zatím pár dní nocovat tady. A nakonec se jí to zalíbilo a už tu zůstala,“ směje se Martin.
Stále jsou v kontaktu s rodinami
Oba působí příjemně, přátelsky, vesele, hovoří chytře, mají dobrou náladu, sem tam udělají i vtípek. Vůbec nevypadají jako nějací zanedbaní nebo opilí bezdomovci se zatemněnou myslí, ovlivněnou třeba užíváním návykových látek. Zdá se, že se jim na čerstvém povětří v přírodě a se svou svobodou opravdu líbí. Se svými rodinami jsou v kontaktu, někteří příbuzní za nimi i přišli o svátcích na návštěvu a přinesli jim pár dobrot. S dalšími si pak ještě telefonovali – funkční telefon skutečně mají ve svém tábořišti k dispozici. A Martin i Michaela se v minulosti celkem činili, takže rodiny mají početné. Martin má celkem pět dětí a Michaela má čtyři potomky.
Ananas, víno, cukroví – sváteční dobroty nechyběly
V improvizované „kuchyňce“ stojí na stolku ananas, láhev vína, dárková taška, hned vedle židliček u ohniště je položená dóza s cukrovím. „Jsou to vosí hnízda nebo rohlíčky, pekla je Martinova sestra a jsou opravdu skvělé,“ vypráví Michaela. Je vidět, že příbuzní se na svátky skutečně stavili a že oba „táborníci“ mají kontakt se širší rodinou. Ale i jiní lidé jim občas přinesou dárek – a netýká se to jen období svátků. „Jeden pán nám dal kolo, díky němu jsme hned ve městě, když je něco potřeba. Další lidé nám přinesli třeba půlku pečeného kuřete, jen tak na chuť, ať prý si dáme. Jsou hodní, všem moc děkujeme,“ usmál se Martin.
Chodíme běžně na nákup, kořínky jíst nemusíme
Oba přitom ale nejsou odkázáni jen na nějaké milodary, od státu dostávají určité příjmy. V jednom případě je to invalidní důchod a ve druhém sociální podpora. Dohromady dají ve dvou lidech za měsíc necelých dvanáct tisíc korun, takže chodí běžně nakupovat a nejnutnější jídlo si zajistí. „Nemusíme ani jíst kořínky, ani zkoušet lovit divoká zvířata, ale jednou za čas si běžně dojdeme na nákup,“ směje se Michaela.
V zimě je možná i příjemnější být venku, než při letních vedrech
Není jim při celodenním pobytu venku a aktuálních mrazivých nocích zima? „Není, už jsme si asi zvykli, máme i zateplený stan a zimu už ani nevnímáme. To byste se možná i divil, mně tady bylo kolikrát hůře spíš přes léto. Když jsou velká vedra, tak v tom stanu se pak skoro nedá vydržet, tam se člověk dusí a nedá se tam dýchat. To si pak dávám lůžko ven, ale to pak zase nevíte, jaký hmyz nebo jiná havěť na vás může při spánku vlézt,“ vypráví Michaela.
I zvířata dostávají něco na zub
Přitom má ráda zvířata, přírodu, ve svém nejbližším okolí krmí ptáky nebo také toulavé kočky, které si k nim chodí pro něco „na zub“. „Snažíme se tu žít v klidu, neděláme žádné problémy, nikoho neobtěžujeme, snažíme se i pokud možno udržovat pořádek, pečovat o okolní prostředí,“ vysvětluje Martin. „Líbí se nám tady, je v tom ta příroda i naše svoboda,“ zopakoval. Působí spokojeně a ve svém příbytku mezi stromy možná stráví ještě i několik dalších nejen vánočních svátků.
(na snímcích: Martin s Michaelou na svém tábořišti u řeky Ohře za Žatcem a úplně dole jsou i dárky a dobroty pro jejich sváteční stůl. Foto Libor Želinský)
