Doma bez stavby to nikdo nemohl vydržet, všichni chodili pomáhat, vzpomíná pamětník. Letní kino začalo vznikat před 70 lety
Žatec – Začalo to v květnu v době kolem roku 1952, 53, 54. Tehdy bylo zvykem pořádat velké oslavy prvního máje a v Žatci potom veselice vždy pokračovaly celé odpoledne zábavným kulturním programem s estrádou a účastí tisíců lidí v městském parku. Taková oslava se ovšem neobešla bez následků na přírodě a podobě parku – zůstala po ní pošlapaná tráva, polámané stromky, hory odpadků a další nepříjemnosti. Dobré je, že už tehdy zafungovalo mezi lidmi něco jako snaha o ochranu přírody a krajiny a ekologické myšlení. „Řekli jsme si, že přece není nutné, abychom kvůli několikahodinové estrádě zničili půlku parku. Začali jsme uvažovat, že k těmto účelům občasných kulturních akcí v přírodě by bylo ideální vybudovat v Žatci amfiteátr, prostor pro divadlo pod širým nebem,“ vzpomínal pamětník Vladimír Kopal.
Přírodní divadlo a pak kino
Zhruba tak se před sedmi desítkami let začala psát historie „přírodního divadla“, které i dnes zná snad úplně každý obyvatel Žatce a téměř každý, snad s výjimkou miminek, už ho ve svém životě také i navštívil: je to oblíbené a stále funkční letní kino ve svahu ve Vrchlického ulici.
Tisíce brigádnických hodin
Parta lidí v Žatci se „v padesátkách“ pustila do práce, se záměrem pomohli i pracovníci radnice, tehdy se jí říkalo městský národní výbor. Město pomohlo vytipovat vhodné místo k vytvoření amfiteátru: byla to v té době už řadu let nevyužívaná a zarostlá rozlehlá zahrada za secesní vilou u bývalých papíren. A pak už ke slovu nastoupili dobrovolníci, samotní obyvatelé města. „Odklízela se zemina pomocí rukou, koleček i buldozeru, pro kámen na stavbu jsme jeli do Krt u Jesenice, stavěly se zídky, stupně pro lavice v hledišti, pevné pódium a další prvky,“ vzpomínal Vladimír Kopal. Na stavbě budoucího letního divadla a kina se vystřídaly stovky dobrovolníků, zapálení lidé z města tam odpracovali tisíce „brigádnických“ hodin. „Při stavbě se vytvořila úžasná atmosféra kamarádství a společného cíle. Vytvořil se kolektiv dobrovolných pracovníků, kteří se na místě scházeli skoro denně, bez účasti na stavbě to doma nemohli vydržet, pořád chodili pomáhat,“ popisoval Vladimír Kopal už v roce 1965 v článku vydaném v Kulturním měsíčníku Žatec.
Cena za celé letní kino? 630 tisíc
Dílo nadšených chlapů i děvčat se podařilo, oslava 1. máje 1955 s veselou estrádou už proběhla v nově vybudovaném amfiteátru. Stromky, tráva i zvířata v nedalekém městském parku si mohly oddechnout, teď už je nikdo nerušil ani neničil. Areál přibližně prvních pět let fungoval jako amfiteátr, přírodní divadlo, kolem roku 1960 pak do něj přibyla i promítací kabina a bílá plocha coby kamenné „plátno“ a svou činnost rozjelo i dodnes oblíbené letní kino. Jaké byly náklady na vytvoření nového významného místa pro kulturní dění a nabídku lidem v Žatci? „Dílo bylo v hodnotě 630 tisíc korun, skutečné vydané náklady činily 245 tisíc korun. Dobrovolníci totiž bezplatně odpracovali více než 45 tisíc brigádnických hodin,“ uvedl zajímavá čísla Vladimír Kopal. Celé letní kino jen za zhruba 600 tisíc korun… Co bychom za tyto peníze asi pořídili dnes? Jednu zahradu s chatkou?
Pomáhali i vojáci nebo žatecké podniky
Nadšení zprvu malé skupinky milovníků města a kultury postupně „zasáhlo“ stále víc a víc lidí i institucí v Žatci, takže se k budování areálu přírodního kina a divadla připojili vojáci z posádky, mnoho žateckých podniků, které přidaly finanční příspěvky, nebo také zemědělské subjekty. V současnosti je v areálu letního kina 1800 míst k sezení, a pokud se právě děje nějaká opravdová „pecka“ s očekávaným velkým zájmem fanoušků, jako bude například srpnový koncert kapely Lucie, najde se ještě i dalších 1000 míst k stání. Hlavní sezona letního kina začne přibližně za tři týdny. Za to, že v příjemných teplých večerech o prázdninách můžeme s přáteli či rodinou sledovat filmové novinky nebo jinou kulturu pod širým nebem, můžeme poděkovat našim dědům, kteří se pustili do práce před 70 lety.
(na snímcích: letní kino v Žatci v 50. a 60. letech při stavbě a prvních letech provozu. Úplně dole je jeho podoba v současnosti. Foto Městské divadlo Žatec)
