Zapomenutá dramata: Lidé ve mlýně neposlechli muže, který je přišel zachránit. Utopil se i s nimi
Podbořansko – Stebno, nevelkou obec ležící v blízkosti Kryr a Petrohradu na Podbořansku, má většina lidí v paměti ještě v souvislosti s velkou pohromou při obrovské bouři a vichřici, která před třemi roky ve vsi servala střechy a částečně pobořila třicet domů včetně kostela. Škody byly tehdy ve stovkách milionů, naštěstí nikdo nebyl zraněn. Velké přírodní katastrofy se ovšem tomuto místu nevyhýbaly ani dříve. V roce 1872 vtrhla do vsi velká voda po prudkých srážkách a protržení rybníka. Silná povodňová vlna zahubila sedm lidí, mezi nimi dvě batolata. Všichni byli ukrytí ve mlýně, který ležel v dráze vody pod rybníkem. Mladého lesníka, který běžel obyvatele a pracovníky mlýna varovat a vyzýval je k útěku, vystrašení lidé v prudkém dešti zprvu neposlechli. Pak se pro ně po chvíli ještě jednou statečně vrátil – a v tu chvíli se spolu s nimi utopil i on.
Tragickou událost připomíná pomník s velkým křížem, vybudovaný na okraji Stebna. K mlýnu patřila ještě také pila. Žádná z těchto staveb nebyla po povodni už obnovena.
Blížilo se něco zlověstného a pak se nebe otevřelo
„Hned od rána panovalo na tuto roční dobu až neobvyklé a nesnesitelné vedro. Kolem poledne se začaly objevovat těžké černé bouřkové mraky a postupně se ozývalo silné hřmění snad ze všech světových stran. Každého to naplňovalo obavami, blížilo se něco zlověstného,“ popisoval počátek událostí kronikář obce – už s vědomím toho, co následovalo v dalších hodinách a dnech. „Ke čtvrté hodině odpoledne se úplně zešeřilo, černé mraky se roztáhly na celou oblohu. Hrom a blesky byly děsivé, obloha jeden oheň. A najednou se nebe otevřelo a hrozivé proudy vody se lily na zem,“ pokračuje zápis. „Rybníky byly během chvíle plné, stavidla byla sice zdvižena, ale přitékající vody bylo stále mnohonásobně víc než odtékající. Lidé se obávali hrozící strašné katastrofy.“
Panský porybný vyslal posla do mlýna s varováním
Mlynář se svým pomocníkem pracovali u hrází rybníků, kde vytahovali stavidla, ale když voda v jednom z rybníků v okolí se už začala valit přes hráz, vyslal panský porybný posla do mlýna a do pily kus dál v terénu pod hrázemi, aby obyvatele mlýna upozornil na hrozící nebezpečí a vyzval je, aby pokud možno co nejrychleji opustili mlýn a vydali se na blízký menší kopec, kde by mohli přečkat úder vody na vyvýšeném místě.
Ženy nechtěly vydat se z teplého mlýna do tmy, zimy a prudkého deště
Do mlýna se vydal mladý lesní adjunkt. Našel tam dvě ženy – manželku mlynáře a její matku – dále dvě malé mlynářčiny děti ve věku jeden rok a tři roky a další tři dospělé pomocníky – jednoho čeledína, který nedávno přivezl obilí na semletí, a další dva pracovníky působící přímo ve mlýně, tedy nádeníka a služku. Čeledín s obilím, který byl z jiného statku, jeho varování rychle uposlechl a odjel i se svými voly zapřaženými v povozu. Brodili se už přes sílící proudy vody, ale zachránili si život. Potíž nastala ovšem se ženami z mlýna. „Nechtělo se jim příliš věřit, že by hrozilo tak obrovské nebezpečí, také se jim nechtělo opustit teplé prostory mlýna, kde bydlely, a vydat se ven do zimy, tmy, větru a prudkého studeného deště,“ popisuje události knížka s názvem Z historie obcí Petrohrad, Černčice a Bílenec, kterou podle historických pramenů z regionu napsal autor Václav Špilar a v roce 2000 ji vydala obec Petrohrad.
Adjunkt se do mlýna vrátil ještě jednou
Toto rozhodnutí bylo ovšem tragické. Ženy jako obyvatelky a majitelky mlýna uvěřily, že pro ně bude lepší zůstat v pohodlí domova, a nechtělo se jim v prvotní nejistotě, zmatcích a obavách s dětmi nikam odejít. Dva jejich služebníci se k nim také připojili a zůstali. Lesní adjunkt tedy pokrčil rameny a s nepořízenou odjel. Nebylo to ale daleko, zastavil se jen o pár stovek metrů dál od mlýna, aby mohl v případě potřeby znovu přijít na pomoc.
Voda dosahovala přes první patro
Situace se mezitím silně zhoršovala, voda stoupala, hráze rybníků se protrhly a mlýn už začínal být kvůli valící se vodě neobyvatelný. „Ženy ve mlýně začaly plakat, naříkat a volat o pomoc. Na jejich volání a na pláč dětí se vrátil mladý adjunkt, aby je zachránil, brodil se už po pás vodou. Náhle se však během vteřiny roztrhla hráz mlýnského rybníka a obrovské masy vody se se strašlivým hukotem hnaly přes mlýn a okolo. Voda stoupla na sáh vysoko, dosahovala přes první patro a stále rostla. Každý pokus o záchranu byl marný,“ popsal kronikář a po něm i uvedená kniha.
Při tragédii ve mlýně se utopilo sedm lidí
Obyvatelé mlýna, k nimž se připojil i adjunkt, se postupně snažili najít záchranu na stěnách, na otvorech pro okna, na co nejvyšších místech v budově, ale ta „se najednou zachvěla, celá se zbořila a okamžitě zmizela ve vlnách“, jak popisuje kronika. Při hrůzné události se utopilo sedm lidí: mlynářka Antonie (25 let), její matka Anna (59), její děti Antonín (1) a Marie (3), lesní adjunkt Josef (29), služka Kristina (20) a pomocník Antonín (43). Tragická blesková povodeň přišla 25. května 1872. Tělo mlynářky jako poslední z obětí katastrofy z mlýna bylo nalezeno až 11. června, rozběsněná voda ho odnesla mnoho kilometrů daleko.
Jedna z nejtragičtějších přírodních katastrof v dějinách českých zemí
Smutnou událost ve Stebně připomíná velký pomník s křížem, který byl vybudován už v roce 1874. Blesková povodeň v roce 1872 patřila k nejtragičtějším přírodním katastrofám v novodobých dějinách v českých zemích. Postiženo bylo především povodí Blšanky, Střely a Berounky, z regionů to bylo zejména Podbořansko, Žatecko, Rakovnicko a severní Plzeňsko. Celkem tehdy kvůli katastrofě přišlo o život podle Wikipedie 337 lidí, z toho v regionu Podbořanska a Žatecka jich bylo 240. Z jednotlivých obcí měla nejvyšší počet obětí Holedeč u Žatce, kde zahynulo 43 lidí.
ČTĚTE TAKÉ: Zapomenutá dramata: dvacet lidí se utopilo mezi ledovými krami na Ohři v Košticích
(na snímcích: pomník s křížem a pamětní deskou s textem na místě bývalého mlýna u Stebna. Dole je dobová kresba, jak pár dní po povodni vypadala Holedeč na Žatecku. Foto Mapy.cz a Wikipedia.cz)
