Autobus z Lounska zamířil na hrad Krakovec, lidé tam uctili památku mistra Jana Husa
Lounsko, Rakovnicko – K tradiční bohoslužbě v prostorách hradu Krakovec u Rakovníka, který je už napůl zříceninou, se den před výročím tragické smrti mistra Jana Husa, jedné z největších osobností českých dějin, vydala zhruba necelá stovka lidí z Lounska, Žatecka i Podbořanska. Cestu pro zájemce uspořádal Husův sbor z Peruce, autobus nabíral pasažéry v Podbořanech, Žatci, Lounech a následně i v Peruci a okolních menších sídlech. Potom už zamířil na hrad Krakovec, kde Jan Hus bydlel a kázal zhruba v letech 1413-1414 poté, co mu tehdejší katolická církev zakázala pobyt v Praze a on se musel uchýlit za lidmi na venkov.
Pláštěnky se hodily
„Vypravili jsme pro zájemce autobus, cestovalo v něm několik desítek lidí. Na památku mistra Jana jsme vzpomínali už během cesty autobusem, měli jsme na to připravenou speciální promluvu,“ uvedl Ivo Kraus, kazatel Československé církve husitské z Peruce, který už řadu let dojíždí přes 50 kilometrů vést pravidelné bohoslužby například i do „žlutého“ kostela Božího spasitele v Podbořanech. Na nádvoří hradu Krakovce během bohoslužby, jíž se zúčastnili i nejvyšší představitelé husitské církve z Prahy, občas i sprchlo, a i když účastníci měli připravené posezení pod plachtou, úplně všichni se tam nevešli a některým pak přišly vhod i pláštěnky a deštníky. Navečer pak autobus zase rozvezl všechny zpět domů.
Hus byl velmi všestranná a také statečná osobnost
Jan Hus je jedna z nejznámějších, nejvýznamnějších a také nejstatečnějších osobností českých dějin. Za své přesvědčení při boji za správnou věc byl ochoten i zemřít a své postoje nezměnil ani při největším nebezpečí, podobně jako například později parašutisté kolem Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka. Upálen byl 6. července 1415 v Kostnici, městě na území dnešního Německa. Osobnost mistra Jana měla velký přínos pro další vývoj ve velmi mnoha oborech – nejen v dějinách, politice, náboženství, ale například i v české literatuře nebo obecně v českém jazyce a pravopise. Byl to právě on, kdo svou tvorbou a péčí o jazyk položil základ k tomu, že v češtině dnes píšeme háčky a čárky nad písmeny, což značí dlouhé nebo měkké hlásky při mluvené řeči. Bez něj bychom pravděpodobně používali spřežky (rz, sz, pozn. red.), podobné jako mají dnes texty v polštině či maďarštině.
(na snímcích: připomínka památky Jana Husa na hradě Krakovci, kde kdysi kázal. Na druhé fotce vpravo je Ivo Kraus, kazatel husitské církve z Peruce. Foto Husův sbor Peruc /3/ a Libor Želinský /1/. )
